Pokud jste někdy byli na Bali v srpnu, asi jste si toho všimli. Červenobílé vlajky jsou najednou úplně všude. Před domy, restauracemi, hotely, podél silnic, na skútrech i u vstupů do jednotlivých vesnic. A čím víc se blíží 17. srpen, tím je jich víc.
Není to náhoda. 17. srpna slaví Indonésie Den nezávislosti a pro místní jde o jeden z nejdůležitějších dnů v roce. V roce 2026 je to přesně 81 let od vyhlášení nezávislosti Indonésie. Letošní oficiální motto zní Indonesia Berdaulat, Adil, dan Makmur – „Suverénní, spravedlivá a prosperující Indonésie“.
Na Bali ale nejde jen o oficiální ceremonie a vlajky. Srpnové oslavy mají mnohem uvolněnější stránku. V ulicích a vesnicích se závodí v pytlích, jí zavěšené krekry bez použití rukou a lidé se snaží vyšplhat po namazaném kmeni pro ceny zavěšené několik metrů nad zemí.
A právě tahle směs patriotismu, sousedských oslav a někdy dost absurdních soutěží dělá ze 17. srpna zajímavý den i pro návštěvníky Bali.
Co se vlastně stalo 17. srpna 1945?
Příběh indonéské nezávislosti je komplikovanější, než by se mohlo podle jednoho data zdát.
Dne 17. srpna 1945, jen dva dny po kapitulaci Japonska ve druhé světové válce, přečetl Sukarno v Jakartě krátké prohlášení, kterým spolu s Mohammadem Hattou vyhlásil nezávislost Indonésie.
Samotná ceremonie přitom nebyla žádnou monumentální státní událostí. Proběhla před Sukarnovým domem na adrese Pegangsaan Timur 56 v Jakartě a ve srovnání s tím, jak významný okamžik to byl, byla překvapivě jednoduchá.
Ještě několik hodin před vyhlášením přitom nebylo ani definitivně hotové znění proklamace. Text vznikal v noci a brzy ráno 17. srpna v domě japonského kontradmirála Tadashi Maedy. Sukarno napsal koncept ručně a Sayuti Melik ho následně přepsal na psacím stroji.
Jeden z nejdůležitějších dokumentů Indonésie skončil v koši
Tady začíná jedna z nejlepších historek spojených s celým dnem.
Když byl Sukarnův ručně psaný koncept proklamace přepsán na stroji, původní papír už zřejmě nikdo nepovažoval za důležitý. Skončil v odpadkovém koši.
Naštěstí ho našel novinář B. M. Diah.
Dokument si ponechal a uchovával ho téměř půl století. Teprve 19. května 1992 ho předal tehdejšímu prezidentovi Suhartovi a následně se dostal do indonéského Národního archivu ANRI, kde je uložen dodnes.
Je docela zvláštní představit si, že jeden z nejdůležitějších dokumentů v dějinách země s více než 280 miliony obyvatel mohl jednoduše zmizet s odpadky.
A slavný hlas Sukarna? Ten je z jiného roku
Existuje ještě jedna zajímavost, kterou nezná ani řada návštěvníků Indonésie.
Pokud jste někdy slyšeli historickou nahrávku Sukarna, jak čte text proklamace, pravděpodobně jste předpokládali, že posloucháte zvukový záznam z rána 17. srpna 1945.
Není tomu tak.
Podle indonéského Národního archivu nebyla dnes známá nahrávka pořízena během samotného vyhlášení nezávislosti. Sukarno text znovu načetl až v roce 1950, kdy vznikla nahrávka, která se později začala běžně používat v rozhlase a televizi.
Na Bali znamená srpen hlavně „lomba“
Historie je jedna věc. Jestli ale trávíte srpen na Bali, mnohem pravděpodobněji narazíte na něco úplně jiného.
Lomba.
Indonéské slovo pro soutěž.
Vesnice, školy, úřady i místní komunity pořádají kolem 17. srpna nejrůznější závody a hry. Některé vypadají, jako kdyby vznikly po několika pivech, ale v Indonésii mají dlouhou tradici.
Jednou z klasik je balap karung, závod v pytlích. Další je makan kerupuk, při kterém je před soutěžící zavěšený velký krekr kerupuk. Úkolem je sníst ho co nejrychleji – bez použití rukou.
Pak je tu závod s kuličkou na lžíci, týmový běh na společných dřevěných sandálech bakiak a spousta místních variant, které si jednotlivé komunity vymýšlejí samy. Tyto hry patří mezi tradiční součást oslav Dne nezávislosti napříč Indonésií.
Největší podívanou ale bývá panjat pinang.
Namazaný kmen a ceny na vrcholu
Princip panjat pinang je jednoduchý: vysoký kmen palmy je zbaven větví a pořádně potřen olejem nebo jinou kluzkou směsí. Úplně nahoře visí ceny.
Účastníci se musí dostat až k nim.
Samostatně prakticky nemají šanci, takže po chvíli vzniká lidská pyramida. Jeden člověk stojí druhému na ramenou, další se snaží vyšplhat ještě výš, všichni kloužou dolů a publikum se baví.
Na první pohled je to hlavně legrace. Zároveň ale dobře vystihuje indonéský princip gotong royong – vzájemné pomoci a společné práce, který je v místní společnosti velmi důležitý.
Pokud na podobnou soutěž při cestování po Bali narazíte, klidně se zastavte. Tyhle akce většinou nejsou dělané pro turisty. Jsou především pro místní a právě proto patří mezi zajímavější příležitosti vidět úplně jinou stránku života na ostrově.
Bali má s bojem za nezávislost vlastní silný příběh
Vyhlášením nezávislosti 17. srpna 1945 totiž všechno neskončilo.
Nizozemsko se po druhé světové válce snažilo obnovit svou kontrolu nad bývalou kolonií a následovalo několik let ozbrojených střetů a politického vyjednávání.
Bali bylo jejich součástí.
Jedním z nejznámějších momentů byl Puputan Margarana 20. listopadu 1946, kdy se jednotky vedené I Gusti Ngurah Raiem střetly s nizozemskými silami u vesnice Marga v dnešním regentství Tabanan.
Slovo puputan na Bali označuje boj až do úplného konce – bez kapitulace. Ngurah Rai v bitvě zahynul a stal se jedním z nejvýznamnějších indonéských národních hrdinů.
Jeho jméno dnes zná prakticky každý turista, i když si to možná neuvědomuje.
Právě po I Gusti Ngurah Raiovi je pojmenované mezinárodní letiště na Bali.
Proč jsou v srpnu všude červené a bílé vlajky?
Indonéská vlajka Sang Merah Putih má dva jednoduché pruhy – červený a bílý.
Kolem Dne nezávislosti se ale neobjevuje jen 17. srpna. Výzdoba začíná už týdny předem a celý srpen má v Indonésii atmosféru „měsíce nezávislosti“.
Vlajky visí před soukromými domy, hotely, obchody i úřady. U silnic se přidávají červenobílé praporky, brány a další výzdoba. Místní komunity pořádají soutěže, průvody a společná setkání.
Na Bali je letos navíc srpnové období ještě o něco slavnostnější. 14. srpna 2026 oslavila samotná provincie Bali své 68. výročí, jen tři dny před celostátním Dnem nezávislosti.
Co znamená 17. srpen pro turisty na Bali?
Pokud jste v tento den na Bali, není potřeba měnit celý program. Je ale dobré vědět, že 17. srpen je v Indonésii státním svátkem.
Úřady a některé veřejné služby mohou být zavřené nebo fungovat omezeně. U restaurací, obchodů, turistických atrakcí a dopravy se situace liší podle konkrétního provozovatele.
Mnohem zajímavější je ale dívat se kolem sebe.
Pokud někde uvidíte větší skupinu místních, závody, děti s indonéskými vlajkami nebo namazaný kmen s několika lidmi zavěšenými jeden na druhém, pravděpodobně jste právě narazili na místní oslavu.
Není nutné hledat velkou oficiální akci. Někdy jsou nejzajímavější právě malé oslavy někde v banjaru nebo u vesnického hřiště.
Selamat Hari Kemerdekaan!
Pro návštěvníka Bali může být 17. srpen nejdřív jen dnem, kdy si všimne neobvykle velkého množství červenobílých vlajek.
Když ale člověk zná příběh za nimi, začne celý srpen vypadat trochu jinak.
Od jednoduchého vyhlášení nezávislosti před Sukarnovým domem přes dokument zachráněný z odpadkového koše až po Ngurah Raie a dnešní bláznivé vesnické soutěže – 17. srpen není v Indonésii jen další státní svátek.
Je to den, kdy je možná nejlépe vidět, jak silně Indonésané svou nezávislost stále prožívají.
Selamat Hari Kemerdekaan! Merdeka!
